Jíst či nejíst? Řekla bych, že tahle otázka mě následující dny bude pronásledovat velmi intenzivně Nejspíš si před každým jídlem dám před sebe zrcadlo. Pak by bylo rozhodování o 100% snazší Sice si nemyslím, že bych byla na tom tak špatně a od rána do večera bych do sebe ládovala tuny jídla (na to sem až moc línej člověk... ona je to přece jen nějaká námaha-jít do kuchyně, najít něco k jídlu, připravit si to), ale co si budu nalhávat, někdy sou dny, kdysem prostě při chuti (pořád se bavím o jídle..) Ale musím si přiznat, i když nejsou ty DNY, tak třeba nejím.. Nemám čas, nestíhám.. Jenže pak to na mě přijde a vyžeru půl ledničky A to nepřináší jen to, že se děsím odrazu v zrcadle, pohledu na váhu, snahy nacpat se do kalhot, co se od loňska asi nějak sepraly v pračce.. Ale taky to, že někdy je mi fakt blbě (buď z hladu, nebo z ..slušně řečeno.. přesycení se ) a myslím, že bych nebyla ani tak unavená, jak jsem teď. I když, pravda, to asi nebude jen hladem, ale spíš taky tím, že si takhle po nocích píšu články na netu Ale jak se říká, "všechno má souvislost se vším". A tak se začnu teda snažit, pokusím se udělat ten první krok a hlavně se hned nevzdát! takže DO BOJE

Tyjo,já jsem teď nemocná a moje stravování je teda dost žalostný. Dneska jsem zjistila,že po dvou dnech hladovění nebyl nejlepší se tak strašně přežrat. Škoda tý pizzy :( :D Letěla fofrem :/
Ale taky mám dny,kdy prostě fakt jíst nepotřebuju,ale třeba když jsem ve škole,tak bych žrala do prasknutí :D